Ordinace Praha
Poliklinika Maceškův palác
Budečská 32, Praha 2

lien@lien.cz

 

Tel: 602 347 100

Ordinační hodiny
Po - Út 7:00 až 17:00
Středa -  zavřeno
Čtv - Pá 7:00 až 17:00

Objednávky telefonicky
nebo prostřednictvím sms zprávy: 602 347 100. 
Pro objednání nepoužívejte e-mail.

  • Facebook Lien
  • SoundCloud Lien
  • twitter renata lien
  • mailing Renata lien
  • Renata Lien Youtube
  • Linkedin Renata Lien čínská medicína
  • Instagram Renata Lien Čínská medicín

© 2020 by Renata Lien

    Jak si zachovat fyzické a duševní zdraví

    Člověk, který ví, jak si zachovat fyzické a duševní zdraví, je ten, který:

    méně přemýšlí, méně se starámá, méně přání, je méně aktivní, méně mluví, bývá méně rozrušený, má méně radostí, méně se hněvá, dělá méně špatného.

    Těchto devět méně je klíčem k zachování fyzického a duševního zdraví (doktor Sun Si-Miao, dynastie Qing (1644 – 1711).


    Čína se rozvíjela odděleně od ostatního světa. Přesto, že historicky se císaři Čchin vyčítá nepřiměřená krutost, sjednocením a vytvořením Říše středu a zavedením jednotné měny, jednotného písma, jednotné míry objemu a hmotnosti a vybudováním čínské zdi položil základ čínské kultury, která se plnohodnotně mohla vyvíjet bez zásahu vnějšího světa. Jako jedna z mála zemí tak oplývá bohatstvím záznamů o způsobu léčebného stravování, léčby akupunkturou a fytoterapií.


    Tradiční čínská dietetika

    Tradiční čínská dietetika je systém stravování vycházející z čínské filozofie. Strava by měla být jednoduchá, pestrá a neměla by vytvářet hlen. Důležitá je též pravidelnost a klid při jídle. Tvorba jídelníčku je přizpůsobena konstituci, věku, pohlaví, ročnímu období, místu, kde jsme se narodili a kondici, v jaké se momentálně nacházíme, tedy úplně stejně, jako přihlíželi ke způsobu stravování staří Řekové.


    Proč si Číňané nelámou hlavu s kaloriemi?

    Zatímco v Evropě měříme veškeré potraviny na kalorie a zjišťujeme, zda obsahují bílkoviny, tuky či cukry, čínská dietetika u potravin rozeznává chuť, povahu, příslušnost k orgánu, směřování chutě a způsob úpravy jídla. Tyto vlastnosti pak významně ovlivňují způsob stravování. Tento způsob kvalifikace potravin tak mnohem lépe dokáže přizpůsobovat jednotlivé druhy potravin momentálním potřebám.


    Konstituční typologie

    Lidé po celá staletí toužili nějakým způsobem rozlišit a zařadit jednotlivé osobnosti, jejich chování a fyziologické vlastnosti. Rozdělení na konstituční tipy může vnést trochu světla do vašeho přístupu k životnímu stylu a stravování.


    Sedmileté cykly žen

    Chronologie vývoje ženského těla se v čínské tradiční medicíně počítá na sedmileté cykly. Po sedmi letech vždy dochází k významným fyziologickým a duševním změnám v organismu.

    Muži žijí v cyklech osmiletých. Později stárnou než ženy a déle si uchovávají sexuální aktivitu. Proto radím svým klientkám, aby si pro život volily muže o 7 až 11 let starší. To jim umožní udržovat tempo v partnerském životě. Zatímco žena ve 35 letech významně ztrácí zájem o sex, muž v tomto období má své vrcholné období, které nejméně dalších 10 let bude trvat (opět toto jsou informace knižní a výjimky mohou potvrzovat pravidlo).

    Biologické jaro začíná s příchodem nového čínského roku tedy na přelomu ledna až února.

    Zatímco my vítáme jaro, Číňané vítají nový rok. Čínskému novému roku se též říká i „Festival jara“. Podobně jako my vypočítáváme naše velikonece, tak Číňané stanovují nový rok podle svého lunárního kalendáře.

    A jaké zvyky tento lunární rok provází?

    Důležitý je úklid domu, ten má smést všechny těžkosti osudu, je nutné zamést smůlu, která se tam nahromadila za celý minulý rok. Úklidem domu vytvoříte místo pro nové štěstí. Ale pozor, jakmile uklidíte a vysmejčíte, tak nejméně 15 dnů necháte domov žít svým životem, protože je důležité nechat vstoupit štěstí do domu a když tam vstoupí, tak ho nemůže utřít prachovkou, ale pěkně ho nechat zakořenit.

    Již Hippokrates ve svých spisech hovoří o škodlivosti potravin vytvářejících hlen, horkých a studených potravinách, a o jejich používání v souvislosti se zdravím, stejně jako je tomu v tradiční čínské dietetice. Hippokrates tyto poznatky zakomponoval do své teorie stravování podle „osobní kvality“ "Kvalitou se rozuměl soubor fyziologických charakteristik a životních návyků vlastních každému jedinci. Právě to byl klíčový pojem řeckého a římského myšlení a základ evropské lékařské vědy. Způsob přijímání potravy se měl stanovovat zcela individuálně s přihlédnutím k věku, k pohlaví ke složení "tělesných šťáv", ke zdravotnímu stavu, k typu vykonávané činnosti a také k podnebí, k ročním podmínkám, které by mohly mít dopad na jedince, a to na základě jeho subjektivní "kvality" (Massimo Montanari, 2003, s. 84,85).

    Většina žen se domnívá, že pokud bude jíst saláty, tak svému tělu dodá vitamíny a zhubne. Pokud si uvědomíme, že přibývání na váze je vlastně nerovnováha organismu, kdy v těle shromažďujeme vlhko a hlen, s kterým si naše orgány neumí poradit, a k tomu je většinou přítomno zachlazení, které způsobí špatné hospodaření s tělními tekutinami, tak syrové saláty jako hlavní jídlo jsou fatální chybou. Pro příklad špenát nebo listový salát ztratí polovinu vitamínu C do dvou hodin po utržení. I brambory do pěti dnů od vykopání ztrácí 1/3 vitaminu C. Podobné ztráty má i ovoce.

    Léčebná výživa má velké možnosti v předcházení a léčení jednotlivých chorob. Nejstarší zprávy o výživě a léčbě potravinami nalézáme hluboko v historii Číňanů, Egypťanů, Řeků, Římanů a Indů.

    Zkušenost již v nejstarších dobách přivedla lidstvo k tomu, že existuje souvislost mezi potravou, zdravím a nemocí. Při formování stravovacích návyků v jednotlivých částech Evropy hráli vždy významnou roli zdravotní důvody.

    Slovo dieta je odvozena z řeckého slova „diaita“. V běžné hovorové mluvě znamenalo místo, kde člověk žije nebo způsob jak žije. V lékařské terminologii označovalo nejenom výživu a stravovací návyky, ale i různé druhy životních aktivit. Později byl význam zúžen na významové slovo, které se týkalo pouze životosprávy.

    V dnešní době netrpíme nedostatkem potravin, a po celý rok máme široký výběr. Ale pokud chceme žít v sounáležitosti s cykly přírody, tak rozhodně bychom měli respektovat zvláštnosti stravování v jednotlivých ročních obdobích a přizpůsobit jim svůj jídelníček. Když se necháme zlákat potravinami, které nejsou typické pro jednotlivá období, můžeme si poškodit některé orgány a tělo nám dříve či později dá tyto hříchy rázně najevo.


    Proč teplá snídaně?

    Kaše je nejstarší snídaně našich předků společně s různými druhy polévek. V letním období se kaše nevařily, ale pouze se namáčely v mléce, v zimě se z nich vařila klasická kaše, která se obohacovala sušeným ovocem, mastila se máslem a sladila se medem, perníkem, sušenou mrkví nebo rozemletým sušeným ovocem. V době půstů se kaše zavařovala do mléka mandlového nebo ořechového. Snídaňové polévky byly hutné, obohacovaly se zavářkou, vejcem nebo brambory. K polévce se přikusovaly brambory ve slupce, bramborové placky nebo chléb. S příchodem kávy postupně toto klasické ranní syté jídlo ustoupilo z našeho jídelníčku k velké škodě nás a našeho trávicího traktu.


    Máslo

    Naši prapředkové ho používali jako osvědčený kosmetický prostředek. Název másla je od slova „mazati“. V létě se s ním chránili před sluncem, v zimě před mrazem. Používání másla jako omastku se pravděpodobně datuje někdy ke konci pohanské doby. Máslo též používalo v raných dobách křesťanství ke svícení v kostelech. Do 16. století se používalo výhradně máslo přepuštěné. Připravovalo se pomalým rozehříváním másla v nádobě ve vroucí vodní lázni, kdy se z něho odstraňovala voda a ostatní příměsy. Tím se i zajistil vyšší bod přepalování přes 200 °C a mnohem delší trvanlivost. Dobře přepuštěné máslo vydrželo na suchém chladném místě v dobře uzavřené nádobě měsíce. Od 17. století se začalo jíst i máslo syrové. Výroba másla je z náma z období roku 1500 př. n. l. z indických posvátných věd a dodnes se v Indii toto máslo používá pod názvem „Ghí“, je z mléka buvolic a několikrát se zahřívá, takže jeho výroba se o něco liší oproti klasickému staročeském přepuštěnému máslu.

    Praobyvatelé našich krajů sbírali plané ovoce. Tento sběr máme doložen z mladší doby kamenné. Šlechtěné ovoce k nám proniklo z jihu někdy kolem 10. století. V tomto období se začaly zakládat zahrady u klášterů a později i u domů. Ovocnářství u nás dosáhlo vrcholu v 16. století, kdy se pěstovaly mnohé vzácné odrůdy a plody čerstvé i sušené se vyvážely do celé Evropy. Karel IV. nezavedl v Čechách jenom pěstování vinné révy, ale i švestek. Ze starých kuchařských knih je patrné, že ovoce se u nás využívalo velmi často i v kuchyni.

    Hrušeň pochází z oblasti Kavkazu, další druhy pak ze Střední Asie, Středomoří a Severní Afriky. Do Evropy se dostaly pravděpodobně přes Řecko v období starověku a na přelomu letopočtu bylo známo asi 35 odrůd. Do střední Evropy se dostaly s příchodem Slovanů na přelomu prvního až pátého století. Ze šlechtických sadů a klášterních zahrad se přemístily do venkovských zahrad.

    Z hrušek se dříve vařila povidla a sušily se na zimu jako jablečné křížaly. Pracharandou (sušené rozemleté hrušky) se sypala sladká jídla. Koncem 19. století začaly ustupovat pěstování cukrovky. Hrušky jsou přírodní diuretikum, mají protizánětlivé účinky, dobře zahání žízeň, snižují tlak (neobsahují sodík) a cholesterol, a díky obsahu fruktózy ji mohou konzumovat i diabetici. Podporují funkci ledvin a vylučování kyseliny močové a dusíkatých látek. Působí proti hnilobných procesům ve střevech a plynatosti. Obsahují vitamin C, E a B, draslík, hořčík a železo a množství stopových prvnků. Obsahují vlákniny bohaté na lignin. Hrušky mají sladkou a mírně kyselou chuť a osvěžující až chladnou povahu. Vstupují do dráhy plic a žaludku. Jsou výborné při nemocích z horkosti, kdy je žízeň a vysušení tekutin.


    Proč polévka?

    Polévka v našich zemích patřila vedle chleba, mléka a brambor k hlavním jídlům. Podávala se obyčejně ke snídani, často k večeři a pochopitelně byla součástí oběda. Polévky se dělily na masité, úkrop (česnečka) a nálevy, polévky zahuštěné, bramborové, luštěninové, mléčné, ovocné, zelné, kyselo a alkoholové a syrné.

    Snídaňové polévky, stejně jako polévky k večeři, byly hutnější, zahuštěné zeleninové (květáková, brokolicová, zelňačka), bramborové, luštěninové (čočková, fazolová) nebo mléčné – kmínová polévka zahuštěná mlékem nebo smetanou s opraženou moukou.


    Lívance - jednoduché

    Dělávaly se z ječné mouky a pekly na železném plátu s držadlem a nožičkami. Dnes můžeme péci na pánvi nebo v lívanečníku. Místo vždy mašlovačkou vymažeme a sběračkou nalijeme těsto.

    Lívance můžeme namazat máslem a obalit ve skořicovém cukru, namazat marmeládou a pokapat zakysanou smetanou, můžeme je naplnit ovocem před nalitím do pánve tak, že ovoce

    dáme přímo do naběračky. Můžeme je namazat a posypat tvarohem.

    Odpradávna lidstvo mlelo celé zrno mezi kameny. Tím se zachovávaly nejvýživnější části v mouce. Mouky byl jenom jeden druh – mouka černá. V 19. století průmyslová výroba vytlačila pradávný způsob mletí, a protože černá mouka obsahuje tuk z lepkové vrstvy a zhořkla by, začala ji postupně nahrazovat mouka bílá. Takže čím je mouka bělejší a jemnější, tím méně obsahuje cenných živin.

    Černý chléb obsahuje více bílkovin, tuku a nerostných látek, pro jeho zpracování v ústech musíme více kousat, což zvyšuje tvorbu slin, které neutralizují škodlivé kyseliny.

    Dříve hospodyňky věnovaly velkou péči pečení chleba, připravoval se s kváskem nikdy ne s kvasnicemi. Pekl se výhradně ze žitné mouky, v chudších krajích se k ní přidávala mouka ječná, hrachová, ovesná a později i brambory. Chléb se pekl do zásoby, ukládal se na špýchar a konzumoval se tvrdý.


    Lahodný chléb s rozmarýnem

    Co potřebujeme: 1kg hladké žitné mouky, 2 větvičky čerstvého rozmarýnu, 2 kávové lžičky soli, dýňová semínka, sušená rajčata, 2 lžíce kmínu, 1 balíček droždí (kvásek připravíme tak, že rozdrobíme droždí a přidáme trošku vlažného mléka a špetku cukru a necháme v teple vyběhnout)

    Jak na to: do kvásku přidáme dva hrnky teplé vody a přidáme mouky, jemně nasekaný rozmarýn, sůl, semínka, nasekaná najemno sušená rajčata a kmín a zpracujeme ve vláčné těsto, které přikryté necháme asi 1,5 hodiny kynout. Pak dáme těsto na plech na vysypaný pečící papír a opět necháme asi 20 minut přikryté kynout. Troubu rozpálíme na 250°C a necháme 20 minut péct, a pak stáhneme na 180°C a dopékáme asi 35 minut a asi 4x během pečení potřeme vodou. Do trouby nezapomeňte vložit hrníček s vodou.

    Trávicí systém je schopný přijmout vydatné jídlo mezi 15:00 až 17:00 hodinou. Aktivita těla dosahuje druhého výkonnostního vrcholu v rámci dne.

    Období, kdy jsme si navykli jíst oběd je nevhodné. Mezi 11:00 až 13:00 hodinou je v maximální aktivitě srdce. V této době po najezení přichází velmi rychle únava a obrovský útlum výkonnosti. Navíc tělo není připraveno přijímat velké množství stravy. Stále myslete na to, že původně jsme byli naprogramováni jíst 2x a vyjímečně 3x denně.


    Kyselé brambory

    Co potřebujeme: brambory (2 na jednu porci), vodu z kysaného zelí (1 dcl na jednu porci), bobkový list, sůl, snítku čerstvého kopru, slaninu (3dkg na jednu porci), 1 vejce na jednu porci, zakysanou smetanu (1 polévková lžíce na 1 porci).

    Jak na to: oškrábané brambory uvaříme jenom částečně v osolené vodě s bobkovým listem. Slaninu jemně nakrájíme a uděláme jíšku, kterou zalijeme vodou z kysaného zelí, osolíme a přidáme k bramborům a společně dovaříme. Můžeme dochutit zakysanou smetanou a jemně nasekaným čerstvým koprem. Nejčastěji se podávalo se sázenými vejci.

    Rapontika

    Rapontika neboli dnes Pupalka dvouletá byla využívána v kuchyni ještě před 1. světovou válkou jako kořenová zelenina, protože její dužnatý kořen, pokud byl ještě mladý a pružný, mohl nahradit celer nebo petržel. Dnes se v kuchyni již skoro nepoužívá. Semena pupalky byla pokládána za léčivá, vařil se z nich čaj. Také se ze semen lisoval pupalkový olej obsahující esenciální mastné kyseliny. Pupalkový olej se používal vnitřně při předmenstruačních bolestech a cévních chorobách, také jako lék při onemocnění štítné žlázy a na podporu imunity.

    Zelí je národní zeleninou a jídávalo se velmi často v domácnost s chlebem, hrachovou kaší, s brambory, knedlíky, nebo jenom tak maštěné. Bylo známo již ve starém Římě a velmi ceněno. Mezi lidem se věřilo, že lák ze zelí je léčivý. Kvašení patří k nejstarší metodě konzervování a je škoda, že v Evropě vymizelo mnoho kvašených potravin a zústalo nám pouze zelí a kvašené okurky.

    Česká kuchyně znamená i množství lahodných omáček. Dnes jsme od nich začali trochu upouštět, protože nám připadají syté. Ale je to škoda, protože jejich přípravu je možné odlehčit a zpestřit jimi mnoho druhů jídel.

    Omáčkami přelévejte zeleninu, jako je květák, brokolice, ale i brambory nebo různé druhy zapečených těstovin nebo brambor. Posypete mletými mandlemi, ozdobíte zelenou natí a vaše jídlo získá na zajímavosti a chuti.


    Kachna

    Pravděpodobně zdomácněla souběžně v Mezopotámii, Egyptě, Číně a jihovýchodní Asii a v oblasti Řecka a Říma někdy kolem 3. až 2. tisíciletí př. n.l. Z kosterních pozůstatků vyplývá, že se kachny chovaly v Babylónu, Indii a Izraeli. Ve středověku byly chovány spíše jako delikatesa a byly pokládány za postní jídlo. Teprve na přelomu 16. a 17. století se rozšířil chov kachen do střední Evropy.

    Pikantní kapří polévka

    Co potřebujeme: 1 kapří hlava, 1 ocasní porce kapra, 3 okurky, 1 cibule, 1 polévková lžíce másla, 1 lžička kapar, sůl, ½ citrónu, 1 rajče, kopr, pepř sůl.

    Jak na to: z hlavy a odřezků uvaříme vývar. Na másle zpěníme cibulku s nasekanou cibulí, zalijeme zcezeným vývarem, přidáme nakrájené rajče zbavené slupky a povaříme. Kapra vykostíme, přidáme do vývaru společně s nakrájenými okurkami a sekanými kapary, okořeníme. Před podáním okyselíme citrónem a nasekanou koprovou natí.

    Čaje s kořením

    Čerstvé zelené bylinky jako jsou máta, meduňka, tymián a šalvěj zvýrazní i chuť léčebných čajů. Zajímavé kombinace tak můžete z domácích zdrojů vytvořit zněkolika lístků bylinek přímo do šálku či sklínky čaje.

    Hrách patří mezi naši historicky nejužívanější luštěninu. Vařil se jako kaše, mastil se sádlem či špekem nebo jako polévka s opečeným chlebem. Dnes trochu upadl do zapomnění. Je kaloricky vydatný a obsahuje 23% bílkovin a je velmi sytý. Hrách, stejně jako ostatní luštěniny, je hůř stravitelný, protože obsahuje hodně celulózy. Proto je výhodné z něho zpracovávat pasírované polévky nebo kaše. Tím zajistíte menší nadýmání.